Můj první maraton - Michal Keller - MK Kopřivnice (část první).

Kdo zkušenější by mi měl radit, jak na Ostravský maratón, než jeho dvojnásobný vítěz Alexandr Neuwirth, který v roce 1993 vyhrál Ostravský Maratón s časem 2:21:26 a v následujícím roce vyhrál s časem 2:20:50.

S během jsem začal před pěti lety a hned od počátku mi Saša radil, jak má běžecký trénink vypadat. Již pátým rokem mi pomáhá sestavovat tréninkový plán a tentokrát to byla trefa do černého. Hned při prvním startu na maratónu jsem si vychutnal, jaké to je, stát na stupni vítězů. Je to nádhera.

Saša se prostě a jednoduše opravdu vyzná a to, že jsem svůj první maratón zaběhl za 2:48:06 je především jeho zásluha. Přesvědčil mně 14 dní před maratónem, že jsem na závod optimálně připraven a hlavně, že na to mám. Já osobně jsem vůbec neplánoval, že na ten maratón do Ostravy půjdu, protože celý podzim jsem se připravoval spíš na desítku a to tak, abych ji zaběhl za 35:00 což se mi povedlo a dále na to, abych se pokusil o téměř nemožné a sice udržet si prvenství ve Frenštátském běžeckém poháru a v Lašské běžecké lize, ale pěkně od počátku.
Samotná příprava na podzimní sezonu začala v létě, kdy Saša radil běhat volně bez úsilí, ale co největší objemy kilometrů. Tak jsem teda běhal v létě volně a to cca 100 km týdně. O dovolené jsem naběhal po Mořkovských kopcích dokonce 125 km za týden. Hřebenovka z Hodslavic na Javorník a zpět mi dávala pocit, že se připravuji jako skutečný atlet ve vysokohorském prostředí 800 metrů nad mořem. Druhou část dovolené jsem si běhal na trase Horní Bečva, Martiňák, Pustevny, asi 1000 metrů nad mořem a zaběhl jsem si tam i svůj první 35 km dlouhý běh, včetně 10 kilometrového stoupání na Pustevny. Zjistil jsem, že tímto tempem by klidně těch 42 kilometrů dal. Opět jsem měl pocit, že trénuji jako skutečný atlet. Běhal jsem jen brzo ráno, kdy děti spaly a potom až večer, když už děti spaly ať rodinu během dovolené neokrádám o tátu. Po obědě jsem chodil spát s nimi taky. Dokonalá regenerace po tréninku. Po dovolené jsem si přečetl na serveru behej.com, jak se připravit na desítku pomocí intuitivního tréninku. Hned jsem jej otestoval a zjistil, že mi sedí a začal tedy s tréninky v blocích dle zásad intuitivního tréninku, tedy tři dny po sobě kvalitní trénink, například 3 x 3 km (tempo maratónu), druhý den pak 10 x 1 km (tempo 1/2M) a nakonec 15 x 300 m v tempu 5 km nebo 3 km dlouhého závodu a pak již jen volné běhání při zachování velkého objemu naběhaných kilometrů. Po patřičné regeneraci cca 3 dny volného běhání znovu a intenzivněji. Jak začaly závody na podzim, tak jsem v intenzitě a v objemech trošku ubral a běhal již jen 10 x 100 m a den na to (12-20) x 300 m nebo 5 x 1 km. Na podzim jsem naběhal 80-100 km týdně a navíc jsem od srpna přidal kolo a najezdil 100 - 120 km za týden. Vše jen cestou do práce a z práce, aby mým koníčkem moc rodina netrpěla.
Desítka za 35:00 se mi pak povedla ve Valašském Meziříčí. Takže blokový trénink má něco do sebe. Mimochodem při pohledu na Sašův 20 let starý denník zjistíme, že jeho tréninkový plán se velice podobá zásadám intuitivního tréninku s jedním velkým rozdílem, Saša byl na sebe daleko přísnější. Ale zpátky k mému závodění. Týden po běhu Valašským Meziříčím jsem běžel Běh rodným krajem Emila Zátopka, který jsem totálně pokazil. Prvních 14 kilometrů se běží do kopce. Od Saše jsem dostal jasné instrukce běžet první pětku za 19 minut, samozřejmě, že jsem na pětce byl za 18 minut. S pocitem, že to mám v nohách si ještě zrychlím a do 8. km si držím tempo3:30 a najednou stop. Musím zastavit a nejsem schopný běžet a v šílených křečích v pravém boku jsem došel na občerstvovací stanici do Veřovic, klesl jsem na nějakou 80. pozici a cca 2 minutky jsem si popovídal ve Veřovicích s Tomášem Popem, nikdy v životě jsem se hůře necítil, mohl jsem běžet maximálně indiánsky (klus jsem střídal s chůzí). Protože mně ve Veřovicích nikdo nečekal s autem musel jsem až do Rožnova, to byl jediný důvod proč jsem to nezabalil. Po občerstvení a krátké pauze se mi to znovu rozběhlo a s takovou obrovskou ztrátou jsem zaběhl stejný čas jako loni a dokončil závod na 28 pozici.
Trošičku s obavami a trošičku s pocitem odvety jsem si zašel do Ostravy na Ostravský 1/2 maratón. Ten celý jsem si běžel na pohodu a začal jsem intenzivněji běžet až poslední 5. km dlouhý okruh a byl z toho čas 1:19:14. Na druhý den jsem v únavě běžel Běh Novým Jičínem a kupodivu jsem ho zaběhl velice dobře tempem cca 3:25.
No a od tohoto okamžiku se do toho vložil Saša a povídá: ,,Podívej se, vytrvalost máš a rychlost taky, to je ideální kombinace na maratón, nechceš si to zkusit, kdo ví kdy budeš mít znovu takovou formu". Já na to, že jsem vůbec netrénoval na maratón, že 42 km v životě nemůžu oběhnout a že to bude propadák jako hrom.
Zdraví Michal Keller.