Jaroslav Orgoník - Ohlédnutí po 20-ti létech

Jarda Orgoník (dole s kšiltovkou)

Zdravím Všechny příznivce běhu i jiných druhů pohybové aktivity.

Na základě rozhovoru s Ottou jsem si dovolil napsat, jak jsem běhal před 20-ti léty.

Začal jsem běhat vyloženě amatérsky ve věku 22 let, ale každý den zhruba 7 až 11 km a v neděli 26km. Nebyl v tom žádný systém, prostě jsem běhal podle pocitu a ještě s jedním kamarádem se kterým jsme při tom vykládali. Ten kamarád se nikdy nezúčastnil běžeckého závodu, ale běhá dodnes protože se potom cítí dobře. Já jsem se po půl roce běhání rozhodl na základě rozhovoru s Jardou Močigembou, že si svou výkonnost vyzkouším na nějakém závodu. Tak jsem zaběhl  na dráze ve FM 10 km zhruba 38:40 a o 3 měsíce později na svém prvním Ostravském maratónu v roce 88 zhruba čas 3:18 h. a to vše po každodenním běhání, bez nějakého speciálního tréninku a stravy. V roce 89 jsem pořád běhal stejným způsobem a běžel jsem asi 4 maratóny, ale ani jeden nebyl pod 3 h. V Čadci jsem se přiblížil zhruba na 3:02 h. ale pod 3 h.to nešlo. Na jaře roku 90 jsem získal měsíční rozpis tréninku na maratón ve kterém už byl systém a na jarním Ostravském maratónu po jednom měsíčním tréninku dle toho rozpisu, jsem zaběhl čas 2:49. Tenkrát jsme při maratónu běželi spolu s Vaškem Pavelkou a dobře jsme se doplňovali. Potom už jsem trénoval dle toho rozpisu a maratóny jsem běhal kolem 2:50. Taky jsem v tom roce na podzim poprvé vyzkoušel 100 km závod v Amiens a zaběhl čas 8:18. Protože výkonnost byla zhruba pořád stejná, tak jsem v roce 91 v srpnu vyzkoušel svůj vymyšlený sytém přípravy, jen krátce spočíval v tom, že v posledních 14 dnech před maratónem jsem naběhal v 6 dnech 240 km. To jsme běhal trojfázově a protože jsem chodil do práce, tak jsem vstával ve 3 h. ráno a běžel 15 km, potom odpoledne po práci 14 km a večer 11 km za jakéhokoliv počasí a o nějakém smogu se nemluvilo, tak jsem ho nevnímal a do dneška s plícemi problém nemám. Poslední 3 dny před závodem už jsem odpočíval. No a výsledek byl takový, že jsem maratón začal běhat kolem 2:40 a 100 km jsem dal v roce 91 v Amiens za 7:27. V roce 92 jsem výsledek na 100 km ještě vylepšil na 7:02, protože jsem před uvedený rozpis ještě zařadil maratón na své maximum. Při zaběhnutí svých osobních rekordů na maratónu a 100 km jsem nepoužíval, žádné speciální přípravky a stravu. Stačil obyčejný černý čaj a banány. Moje zkušenost je taková, že 99 % je o tréninku a speciální přípravky jen 1 %. Samozřejmě každý to může vnímat jinak a je to zas o psychice. Tenkrát jsem měl velkou motivaci a proto jsem hodně běhal. Dnes už tu motivaci nemám a tak běhám jen trochu, protože mi to dělá dobře a cítím se spokojený. Změnil jsem trochu životní hodnoty. Televizi nemám 4 roky a vůbec mi nechybí. Mám internet. Vrcholový sport mně přestal zajímat a nesleduji ho nikde (noviny, internet, televize, rozhlas). Sport mně zajímá jen aktivně a rekreačně.
Nechci vrcholový sport kritizovat, protože jsem ho též hodně sledoval a je to jeden z mnoha druhů zábavy, kterou lidi chtějí.

Na závěr jsem zastáncem hesla: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Důvod je ten, že není důležité být nejlepší a někoho porazit, ale spolupracovat s druhými a dosáhnout daleko lepších výsledků. Myslím, že atmosféra spolupráce je daleko lepší než atmosféra soupeření mezi s sebou.

Samozřejmě každý na to může mít jiný názor a já mu ho neberu jen jsem řekl svůj a netvrdím, že mám absolutní pravdu.

Přeji všem příjemné chvíle při pohybu i při odpočinku.

Jaroslav Orgoník