MS na 100 km Winschoten - Jak to viděl Otta Seitl

10.9. se běželo mistrovství světa na 100 km ve Winschotenu. Celkem se představilo 28 družstev mužů a 17 družstev žen.
Brzy ráno jsme s Ivou Pachtovou jeli z Ostravy do Dobré pro Petru, kde na nás čekala. Pokračovali jsme do Vyškova pro posledního našeho člena výpravy, směr Winschoten. Jeli jsme okolo Dráždan, kde v tu dobu asi dobíhala a nebo doběhla naše štafeta.
Do Winschotenu jsme dojeli okolo 18.30 hod. Půl hod. před námi dojel Dan se svojí výpravou. Sotva jsme vystoupili před sportovní halou, už si nás rozebíraly , u kterých jsme spali.
Ve 20.00 hod. jsme si dali sraz před halou a šlo se na procházku uličkami města. Prohlédli jsme si náměstí, kde budeme mít druhý den sraz na nástup družstev.
Potom jsme zašli na pivo do pěkné hospůdky a šli spát. Ráno jsme se jeli podívat k moři a pak jsme jeli do sportovního areálu, kde byly ubytovány výpravy na 100 km. Ve 14.00 hod. jsme měli poradu ohledně závodu.
Od 17 hod. byl slavnostní nástup výprav zúčastněných států. Mezi tím jsme před restauraci potkali další naše členy, kteří se chystali na štafetu. Tak jsme si sedli a dali pivo. Při čtvrtém pivu mě přemluvili, abych s nimi zítra běžel štafetu.
Potom jsme se přemístili na slavnostní ceremoniál a pochod městem.
Po skončení slavnostního nástupu se šlo na pasta party. Já jsem šel na Radnici na slavnostní banket.
Druhý den v 10 hod. byl odstartován závod na 100 km. S Petrou jsme se chtěli domluvit že by mohla běžet s Míšou, ale Míša chtěla jít začátek rychlejí. Tak jsme to zavrhli a Petra běžela začátek volnějí. Bylo dost velké teplo. Velké problémy dělalo vlhko, nevím přesně kolik to bylo %. Dan běžel začátek velmi rychle, kde se nechal unést atmosférou. Překvapilo mě, že neběžel to, co měl naplánované. Jeho osobní rekord je 2 min. pod 7 hodin. Tady začínal na čas 6:35 hod. a toto tempo bylo velmi rychle a taky na to doplatil. Měl na to, aby si zaběhl svůj osobák a posunul by se celkově výš. Míša měla zdravotní potíže, takže byla ráda, že doběhla. Naše Petra běžela výborně, ale měla též problémy s krční pateří. Museli jsme ji každé kolo masírovat. Posledních 20 km se již trápila, ale nedala to na sebe znát. Doběhla v osobním rekordu a hned po doběhnutí jsme šli na masáž, která ji postavila na nohy. Iva to chtěla zkusit, ale nešlo to. Po 3 km skončila. Aspoň ví, že na takové závody musí být zdravá. Obě dvě mají aspoň zkušenost na další závod.
Kadlec měl taky zdravotní problémy a skončil v křeči. Další náš Milan Admec, jediný, který se nenechal unést a běžel si svoje tempo a to se mu vyplatilo. Zaběhl si svůj osobní rekord.
Též jsme měli svoje zástupce na štafetě 10 x 10 km.
Jak dorazí Orgoník, tak něco napíše o štafetovém závodě. Běželo asi přes 600 štafet.
Já jsem běžel 5. úsek. Asi 800 m po startu byla občerstvovací stanice, kde jsme měli svoje stanoviště. Tady jsem chtěl doběhnout a taky jsem tam nějak doběhmul. Jenom jsem měl dilema, jestli mám běžet a nebo jít. Protože když podle mě já běžím, anebo když jdu, tak je tam rozdíl 10 sekund. Podél trati bylo tolik diváku, že o pití nebyla nouze. Vypil jsem dvě piva a během závodu jsem se stačil fotit s místními diváky. Mezi tím mě předběhlo asi 40 štafet. Jaké postavy kolem mě prošly, to jsem jenom kroutil hlavou. Z 10 km se mě podařilo cupkat asi 3 km, protože běh to nebyl.
Po závodě ve 22.00 hod. bylo vyhodnocení, kde se náš Dan umístil v kategorii na 2. místě. Škoda Kadlece, kdyby zaběhl kolem 7:50, naše družstvo by se na Mistrovství Evropy umístilo na třetím místě.
Osobní rekord Petry jsme oslavili několika pivy a k ránu se šlo spát. Ráno jsme vyjeli domů. Na benzínce jsem se někam zadíval a místo nafty jsem na čerpal benzin. Po 2 km jsme zůstali stát. Naštěstí vše dobře dopadlo.

Fotky ve Fotogalerii
Výslledky http://www.runwinschoten.nl