Biegu Katoržnika, jsem se zúčastnil po čtvrté. Letošní 7. ročník pořadatelé vymysleli velmi těžkou trať a byla taky nejdelší, měřila 12 km.
Nastoupil jsem hned v první vlně, kde na start se nás postavilo něco okolo 100.
Oproti loňsku jsme šli asi 2 km v rybníku, kde bylo plno trávy. Co chvíli jsme museli trávu sundávat omotanou kolem těla. Nejhorší to měli první, protože museli dělat cestu v rákosí. Po rybníku jsme s přemístili do potoka, kde bylo plno větví a klád, které nebyly vidět, takže mám nohy celé bolavé. Někteří měli fotbalové chrániče.
Přelézali jsme umělé překážky a brodili se po pás v bahně, kde jsem měl velké potíže. Chvílemi jsem byl černý víc jak černoši. Několikrát jsme museli do potoka sjíždět po zadku. Taky jsme museli prolézat kanálovou rourou, kde jsem se sotva vlezl. To byl pro mě nejhorší zážitek, ale nějak jsem se z toho vysoukal.
V polovičce jsem dostal půl litru kefíru a šel dál. Prolézali jsme vše možné, lezli po lanu nahoru na molo a potom skákali dolů. Taky jsem přelézal dvoumetrový plot. Ze všeho nejhorší byl závěr, můžete se podívat na fotky.
Těch dvanáct kilometrů jsem šel jako maraton, čas jsem měl 4:29 hodin. Ještě za mnou někteří docházeli. Měl jsem štěstí, že jsem šel tak brzo, jinak bych došel za tmy. Moje nohy jsou celé doškrabané.
OttoSeitl
Další fotky ve Fotogalerii.
2 komentáře:
To již nevypadá jako závod, ale přímo masochistická akce :-))) Jsem však pro každou srandu, takže je možné, že si taky jednou nechám nacpat bláto do každého tělního otvoru.... :-)))
Já ne, já ne, já ne :-))))
Okomentovat