Rohálovský fejeton J.H.

Do Prusinovic přijíždíme po desáté hodině. Při vjezdu do obce nás naviguje pořadatel, stojící uprostřed cesty.Odbočujeme do leva. Na velké ploše na statku nacházíme volné místo. Vystupujeme do bahna. Instinktivně chodíme po špičkách, které se záhy obalí hnědou hmotou. Jsme rádi, že jsme našli volné místo mezi parkujícími vozidly. ,,Kluci pamatujte si, nad kravínem první ulička“ šprýmuji a snažím se uvolnit náladu. Obec se rozrostla minimálně o tisícovku lidí. Míjíme skupinky běžců, v klokotajícím davu příchozích k prezentaci. Navzájem se zdravíme a hecujeme průpovídkami.
Otto, šéf MK Seitl Ostrava třímá v rukou foťák. Rozhlíží se zkoumavě kolem sebe a neustále jako sup vyhledává vhodný objekt pro záběr. Žije atmosférou. Ví, že zanedlouho budou dominovat jeho snímky na internetových stránkách.
Obleva v průběhu týdne rozpustila sníh a zanechala loužičky s ostrůvky bahna na bočních cestách.U prezentace je zhluk lidí. Svým hlubokým a dominantním hlasem vévodí Ivo Domanský.V ruce třímá aktuální Termínovku běhů a nabízí ji přihlížejícím. Co chvíli se někdo zastaví u jeho stolu a on jej zavalí vodopádem aktualit. Kolem na lavičkách se převlékají běžci a glosují své pocity:,, Mám natažený sval, ale zkusím to.",, Jsem po chřipce" špitá vyhublý mladík. Každý má něco, ale v podvědomí žijí dnešním závodem.
U startu za zábranami čekají přihlížející na blížící se závod. Chumel dětí pobíhá na schodišti a sleduje vyhlašování výsledků jednotlivých kategorií. Šárka Kašpárková, hlavní osobnost mezi hosty je v jednom kole. Moderátor jí vyzývá k předávání cen. Záhy ji obskakují děti a vystrkují na ní jako žihadla cáry papírků k podpisu. Jen co se vysvobodí z hloučku lidí, již ji zve starší paní k hloučku připravené skupinky k fotografování. Šárka se ochotně podvolí a vše bere s profesionálním klidem. Je zvyklá na řeholi celebrity mistryně světa v trojskoku z Atén.
Je těsně před startem. V nervózní atmosféře stojím u zábradlí a snažím se najít co nejlepší pozici k fotografování. Mám ještě rezervy- říkám si v duchu, když vidím za bariérou plno fotografů proplétajících se před běžci. I tak jsem rád, že bez úhony odolávám bodyčeku mladé slečny pobíhající zmateně v davu lidí.
Šárka zmáčkne spoušť startovací pistole. Kolem mne se ženou davy běžců v barevné spleti dresů. Moderátor chrlí ze sebe informace:,,Každoroční účastník závodu… nejstarší účastník…vedoucí závodník … první žena…"
Můj mozkový trust se plní daty a mezitím pobíhám a cvakám spoušť foťáku. Ještě dvakrát proběhnou běžci kolem nás a pak se vydám k stánku s občerstvením. Místní hasiči to umí. Osvědčují se i jako kuchaři. Objednám si bůček vyšperkovaný okurkou a křenem. Mlsám. Nezdravá výživa? Kdepak. Jsem spokojený a tělo přijímá kalorie s povděkem. Chuťovku spláchnu pěnivým mokem a rychle spěchám k cíli.
,,Bohužel, není to traťový rekord."– smutní moderátor. Cílem probíhá tanzánský běžec v barvách AK Kroměříž Pascal Sarwat. Za ním je pauza a na svahu před cílem se objevuje Honza Kreisinger, pak Jakub Burghard, Robert Štefko. Pohledem hltám přibíhající běžce. Každý má svůj charakteristický styl.
Moderátor mluví jako automat, přestal jmenovat přibíhající běžce.V podvědomí chci přerušit jeho monolog a zařvat: ,,Jako osmnáctý přibíhá v tomto nabitém závodě Vašek Bitala z Lašského běžeckého klubu!" Vyskakuji nadšením. Foťák pověšený na prsou mě udeří do ramene. Nevnímám bolest. Těším se a poskakuji radostí.
Další okamžiky jsou pro mne již jen labutí písní. Odeznívají jako echo za nádherným zážitkem. Věřím, že příště to bude ještě lepší Vašku...
Jiří Harašta, Lašský běžecký klub.