I přesto, že je...

... okurková sezóna,

odskočil si náš pilný člen a náruživý cestovatel Vladimír Matysík do Brna.

Moravská Slávia Brno totiž včera uspořádala, v rámci 13. kola Letního běžeckého poháru, hodinovku na dráze.
Vláďa výkonem 12 350m vybojoval druhé místo v kat. 60let.

Děkujeme za reprezentaci našeho slavného klubu i za hranicema Moravskoslezského kraje.

Věříme, že se něco přiučil z brněnského hantecu a na pravidelné schůzi nám přeloží do jazyka českého tohle:

Jednó, když aus byla kosa jak v psírni, sem hodil těžkó myslivnu. Na futra už klepal pomale Velké radovanec, tak sem si hókl, že bych měl zlehka vyhrnót do kvelbů pro ňáký blbiny. Takové ten národní fofr a honbu za dárkama moc neprožívám, už je to asi tradice. Lovů moc nebylo ( a kdy bylo, že ) no a před Velkým je to úplně na prd. Ze startu ešče ani ne, ale ve finále už nésó rantále ani na haluz, kerá k radovancům sedne jak kvočna na véce.
Narazil sem na vanilky oltecový šuflata, kerý sem vyfasoval minulé jár a z papundeklové piksle je vykósl pod haluzó.a vyhópl z kéru do kosy. Co mě ve vintru névíc štve je to, že než se doklapu z haklu do domoviny, tak je tma, že když škrkneš sirku, tak musíš zmáknót ešče jednu, abys zgóml esi ta první fajruje. A tak sem se v té klendře dohópal až na Čárku. Škoda, že už tam netrčí ten staré plagátové slóp, u kerýho se dělaly scuky, teď se všeci slízajó pod budíkem.
Hážu voko na ten cvrkot. Tolik borců a kocen sem snad tady ešče nezmerkl. Chvílu sem byl z teho jak fógl na haluzi, páč sem gómal, že se tady něco nutí zadarmo, než sem se probral a zchladil se tím, že je pár dnů před Velkým radovancem, tak proto. Naklapal sem, do prvního kvelbu – před vlezem fronta jako za totáče na Fidelovy pomeranče a v kvelbu mlata. Tak sem vyhodil zpátečku a vybagroval aus. Ale všade to samý, to samý. Každé dělá dusno, že nemá love, ale kvelby a paluše rupó ve švech. To negómu. Fakt každá paluša nacpaná jak poslední šalina z Roly.
Nahodil sem přímó trať k Frajplacu. A tady sem zgóml, že celé ten vánoční šraml je pastva pro čóraře a somráky. Co jich tam bylo. Všude plno strašidelnéch kocen a borců, vo kerý bych si nevopřel ani bicygl a už se cpali na slušný štatlaře. A švestky nikde. Třeba taky majó fédry z toho, aby je někdo nevočóroval. To mě tak vytočilo, že sem si hodil šrajtoflu hluboko do bundířa, aby mně náhodó ňáká šmátralka neprojela kapse a na Frajplac sem radši doklapal po Rašínce. Zabrósil sem do kvelbu s biflama. Tam nebyla taková hustopeč jak inde. Projel sem pár regálů a protože vím, že bych névětší radovanec mýmu malýmu svišťovi udělal tím, kdybych splašil ňákýho novýho Krtka. Ale letos se ňák moc neurodilo, Krtek byl pali. Zavrzal sem kramflekem a vypadl na štreku.
Furt sem měl vrtáka v bedně, co kópit. Ale jak sem to víc probíral, tak pomale začaly mizet love, protože ke každýmu nápadu sem si cvakl na Frajplace medůvku, aby se mně líp gómalo. A tak to ve finále dopadlo tak, že mně zbyly love akorát tak na haluz a kaprála, kerýho sem chtěl taky ešče dotáhnót do kéru. Tak sem zabrósil k první kádi. Hókl sem si jak je to betálný, že tam není žádná tlačenka. Se síťovanéma bohóšama tam trčelo jen pár borců, keří vérali na tu káď jak péra z divanu. Borec, keré tam fachčil a házel kaprálům helfku na onen svět, byl dost tvrdé kalósek. Pracky jako stehna, za lepóchama blato jak v rybálu, chlupy až na cemr a v ksichtu už tak dost tvrdé výraz. Hned mně bylo jasný, proč je tady takové volnoběh. Když sem hodil špiz do tech jeho kádí, kde se v kósku vasru placatilo pár vyzábléch kaprálu, keří neměli ani tu sílu naglgat se frešnýho luftu, tak sem to progóml a valil sem curyk.
Tak aspoň ňákó haluz... Ale zas to samý. V haluzšopu pusto prázdno, futra na zámek a ne zemi jenom jediné chudák smrček, keré byl už tak levé, že bych do něho nevrazil ani ká. A tak nevím. Asi to dopadne tak, že pudu pro ňákó haluz uměló. Snad to bude dobré kauf.

Výsledky: TU, TU !!