MLUVÍ KRÁTCE, MLUVÍ SPROSTĚ: OSTRAVÁCI

Mají krátké zobáky. Často říkají sprostá slova. Víc pracují. Fandí Baníku. Jsou tak nějak legrační. Mnozí obyvatelé Čech a Moravy je považují za zvláštní živočišný druh.
Tento článek vznikal těžce. Téma Ostraváci vymysleli Pražáci, protože je zajímalo, proč se v Ostravě velmi často používá jedno slovo. To slovo začíná na p, má čtyři písmena a je součástí pozdravu fanoušků Baníku.
Napsat o tom mám já, Ostravačka. Problém nastal v momentě, kdy Pražáci měli jasně formulovat, o jaké slovo se jedná. „Já se to až stydím napsat,“ psal jeden v mailu. Jiní situaci řešili slovy: p a tři tečky, však víš...
Přemýšlím: Oni si fakt myslí, že se lidé v Ostravě takto zdraví na ulici? Čekají, že když vystoupí z pendolina, potkají chlápky s černí podmalovanýma očima a baterkou čelovkou, přestože byla poslední šachta v Ostravě zavřená před šestnácti lety?
Mně připadali Ostraváci vždy úplně normální, nijak zvlášť zajímaví. Jenže teď, tváří v tvář nadlidskému úkolu, tématu s názvem Ostraváci, jsem si uvědomila, co kolegové Pražáčci asi mají na mysli. Když jsem nad talířem špaget poprvé řekla, že jsem se pokipala, hleděli jak telátka. Netušili, že pokipat rovná se pobryndat. Když se s nimi domlouvám, že začneme pracovat ráno, míním v osm hodin, oni v jedenáct. Moje pražské kamarádky vzpomínají, jak před patnácti lety zakládaly lifestylové magazíny, já jim vyprávím, jak jsem jezdila na šestou ráno fotit odpich železa v Nové huti. Omáčce říkám mačka, rýpavému kolegovi zaškvara, z porad se vyvlékám slovy, že je třeba robit, a když mi není valně, hlásím, že jsem jakasi zdechla.
Mluvím o pochybnostech se zpěvačkou Věrou Špinarovou. „Jasně, že jsme jiní,“ tvrdí. „Říkám někomu v Praze rožni, a on neví, že má rozsvítit. Když jsem chtěla barvu na ryny, prodavačky až po dlouhém vysvětlování pochopily: ‚Jé, vona chce barvu na vokapy.’“ Hledám na internetu vtipy oOstravácích. Jenže jak je interpretovat? Vážení čtenáři, omlouvám se. Kdo nechce, ať nečte dál, ale docela výstižný je třeba tento:
Pražák se ptá Ostraváka: Proč vy v tý Ostravě mluvíte tak krátce? Bonemamečastypičo.
BALABÁN A VIEWEGH Ostrava kandiduje na titul Evropské město kultury 2015, což je monstrózní akce srovnatelná div ne s olympiádou. V Ostravě se hraje Davis Cup. V Ostravě se pořádá mistrovství republiky v latinskoamerických tancích, z Ostravy pochází spousta uznávaných umělců. Hokejisté Vítkovic i fotbalisté Baníku bojují o titul, i florbalisté bojovali.
Ostravský magistrát si nechal za téměř dva miliony navrhnout nové logo města. Tvoří jej slovo Ostrava a tři vykřičníky. Mají vyjadřovat emoce, sílu, sebevědomí. „Tři vykřičníky, to si ještě nikdo nedovolil,“ tvrdí autor loga Aleš Najbrt. Ostravští politici nechali vyrobit s těmi vykřičníky trička, placky, bonbony. Všechno to teď leží za výlohou Ostravského informačního centra, Ostraváci chodí kolem a mají z toho srandu.
Ostraváci se pořád někam cpou. Stále něco organizují, vymýšlejí. Třeba hudební festival Colours of Ostrava, který se stal za pár let jedním z nejnavštěvovanějších v zemi. Jako by chtěli zbytku republiky dokázat, že už nepracují jen v dolech a že pozdrav „banikpičo“ se tam sice říká často, ale nezdraví se jím na úřadech, v práci nebo v restauracích. Snaží se, jenže na zbytek země mnohem víc než bonbon se třemi vykřičníky zabírají nápady typu Denik Ostravaka. Spisky napsané stylem, jakým před desítkami let mluvili ostravští horníci a hutníci, se před pár roky staly bestsellerem. Jenže lidi, kteří tak běžně mluví, už v Ostravě potkáte výjimečně.
„Lidé v Ostravě jsou jiní než v Praze,“ tvrdí producent Čestmír Kopecký, který rozjel projekt kandidatury města na titul Evropské město 2015, od něhož si Ostrava slibuje příliv peněz, turistů a zvýšení prestiže. „V Ostravě jsem kdysi natáčel film, pak jsem se tam vrátil. I po té době jsem si zase hned uvědomil, že Ostraváci jsou odlišní,“ říká. Kopecký, pražskému způsobu života navyklý, může srovnávat: „Mají těžší život, proto se zajímají o zásadnější věci než třeba Pražáci. Typický příklad najdeme v současné literatuře. Ostravský spisovatel Jan Balabán píše jinak a o jiných věcech než Michal Viewegh. Lidé v Ostravě nechodí okolo. Když je problém, řeknou, v čem jej vidí.“
Při pátrání, zda jsou Ostraváci zvláštní živočišný druh, se nemůžeme vyhnout lekci z dějepisu. Sem s ní. Autor, který v roce 1906 psal do časopisu Revue moravsko-slezská, Ostravu vylíčil slovy: „Ostravsko je zemí klasické tmy kulturní, beznadějným úhorem, kde daří se nanejvýš parazitům civilizace, nikoliv civilizaci samé.“ No a pak se někdo po téměř sto letech diví, že potomci lidí z tohoto koutu země mluví poněkud drsněji.
Dnešní Ostravák je směska lidí ze všech koutů Čech, Moravy, Slovenska, Polska a bůhví odkud ještě. Ostrava odjakživa lákala lidi jako mucholapka mouchy. Stěhovali se do ní ti, kteří to dostali jako trest u soudu. Ti, kteří se snažili začít nový život, protože ten dosavadní za nic nestál. Dobrodruzi, zoufalci i ambiciózní jedinci toužící po penězích. Do Ostravy se chodilo na nucené práce a na takzvané umístěnky. To znamená, že člověk třeba z Hané či Šumavy skončil školu, zašel na úřad a tam mu řekli: Budeš pracovat v Ostravě. Tak přišly na Ostravsko desetitisíce lidí. Mezi roky 1947 a 1961 se tam přistěhovalo přes padesát tisíc obyvatel. Tak rychlý rozvoj nezažilo žádné jiné české či moravské město.
JAK VZNIKLO SLOVO OD P
Je deset ráno a písničkář Pepa Streichl sedí jako obvykle v hospodě v ostravské čtvrti Vítkovice. Je sice trochu posmutnělý, protože kvůli zdraví musí popíjet limonádu, ale na téma se chytá. „Jak jinak než drsně tady lidé mají mluvit?“ říká. „Když se někde sejdou lidé různých národností a potřebují se domluvit, používají posunky, zkratky. Podobné to bylo v Ostravě, když se tu sešli lidé z různých koutů země. Možná z toho vznikla zkrácená řeč, jednoduchá a drsná slova. Když děláte těžkou manuální práci a potřebujete si ulevit, nejlepší je říct krásné sprosté slovo. Tak to říkali naši tátové, dědové a v nás to zůstalo. Pražští úředníci nikdy těžkou práci nedělali, tak si ulevovat nepotřebovali,“ vysvětluje.
„U mladší generace se drsná slova už vytrácejí,“ míní Dalibor Záruba, autor knihy Ostravsky slovnik a mluvčí fotbalového klubu Baník. „Souvisí to s tím, že mladí lidé už méně pracují v dolech a hutích. U počítačů si sice můžete zasakrovat, ale nezní to tak jako v šachtě.“
Právě Záruba je nejpovolanější osobou, která může vysvětlit, kde se vzal pozdrav baníkovských fanoušků, který Pražáky tak fascinuje. „Ptal se jeden fanoušek druhého, kdo vyhraje ligu, a ten mu odpověděl: Banik, pičo. Ale když to teď lidé skandují na tribunách, neberou to jako něco vulgárního. Stalo se z toho normální heslo, které nevyjadřuje nic sprostého,“ říká.
„V Ostravě je tolerance ke sprostým slovům poněkud posunutá,“ potvrzuje sociolog Lubor Hruška-Tvrdý, expert společnosti Proces, která se zabývá výzkumem a analýzami pro obce. „Výrazy, které si můžu běžně dovolit na přednáškách v Ostravě, by byly v Praze nevhodné. Ostraváci nejsou zvědaví na vzletná slova, jsou zvyklí mluvit přímo. Když v Ostravě přijdete do hospody, můžete předpokládat, že buďto dostanete přes hubu, nebo vás někdo pozve na pivo.“

AŤ SI KOREJCI NAJMOU TLUMOČNÍKY
V Ostravě se na rozdíl od Prahy jen výjimečně setkáte na ulici s žebráky. Lidé tam jsou zvyklí se o sebe postarat. Když bývalo nejhůř, vzali vozík, zajeli na haldu pro uhlí nebo sebrali nějaké železo. Říkalo se jim vuzkaři a jsou v Ostravě vidět stále.
Ostraváci moc neholdují angličtině. Ve srovnání s Prahou tam v běžné mluvě neslyšíte výrazy: fastfood, briefing, deadline a jim podobné. Když se uchází o práci v pobočce zahraniční firmy Pražák, snaží se naučit co nejlépe anglicky. Když se Korejci provozující v Nošovicích nedaleko Ostravy firmu Hyundai divili, že uchazeči o práci neumějí anglicky, v Ostravě se říkalo: Ať si najmou tlumočníky, když chtějí, ať pro ně robime.
V Ostravě neexistuje pojem „dobrá adresa“. Říká se, že jí je Čeladná, podbeskydská obec vzdálená pětadvacet minut jízdy autem od Ostravy, kam se přestěhovali majetní Ostraváci.
O Ostravácích se sice říká, že jsou patrioti, ale výsledky nedávného průzkumu to nepotvrzují. Na otázku „Do jaké míry jste hrdý na nejbližší okolí vašeho bydliště a vaši čtvrť?“ odpovědělo, že jsou velmi hrdi, necelých patnáct procent Ostravanů. Republikový průměr je u této otázky 33 procent. Že jsou velmi hrdi na celou Ostravu, uvedlo přes 21 procent Ostravanů. Průzkum společnosti SC&C a Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity, mimo jiné ukázal, že spokojeno s životem v Ostravě nyní je okolo třiceti procent Ostravanů, přes dalších šestnáct procent uvedlo, že je spokojeno dokonce velmi hodně.
Ostravě ubylo v roce 2009 obyvatel, je jich o víc než sedmnáct stovek méně. Naopak Brnu obyvatel přibylo.
„Nejčastěji z Ostravy odcházejí lidé ve věku 31 až 45 let,“ komentuje sociolog Lubor Hruška-Tvrdý. „Bohatší, mladší obyvatelé s dětmi se stěhují na Frýdecko-Místecko a Hlučínsko, kde si stavějí domy. V poslední době se také zvýšila migrace z Ostravy do Prahy. Zároveň v Ostravě roste počet pracovních míst, za poslední dva roky o patnáct tisíc.“
Kolem třiceti procent účastníků průzkumu si myslí, že se Ostrava v posledních letech rozvíjela, téměř čtyřicet procent věří, že má slibnou budoucnost.
Možná že s tím souvisí i zatím úspěšné tažení Ostravy v boji o titul Evropské město kultury 2015. „Když se mě komise ptala, proč by titul měla dostat právě Ostrava, odpověděl jsem, že Ostrava si to na rozdíl třeba od Plzně opravdu zaslouží,“ říká producent Čestmír Kopecký.
Není o tom pochyb. Které jiné město by mělo být vyhlášeno evropským kulturním centrem než to, které dalo světu pozdrav, v němž je hanlivé označení pro ženské přirození bráno jako obyčejné ahoj?

JSME ODLIŠNÍ?
CO SI MYSLÍ ZNÁMÍ OSTRAVÁCI

JAROMÍR NOHAVICA hudebník
Že jsme my Ostraváci absolutně odlišní od zbytku republiky, ba i světa, dokládá už například taková maličkost, že naše špičková odsud vzešlá česká novinářka se jmenuje příjmením Wilková psáno s dvojitým W a křestním Scarlett s dvěma TT. Vedle této vzácné cizokrajné kolie je nějaký Janek a k tomu Kroupa pouhý český voříšek. Newyorský tyglík, v němž se vaří guláš střední Evropy. To jsme my.

JAN BALABÁN spisovatel
Geograficky je z Ostravy do Prahy a z Prahy do Ostravy stejně daleko, tři a půl hodiny vlakem. Společensky je však cesta v druhém směru mnohonásobně delší a skoro nikdo ji nepodnikne, pokud skutečně nemusí. Z toho pak vznikají mýty o zvláštních Ostravácích, obyvatelích jakéhosi černého města. Myslím, že v dnešní době komunikačních médií se lidé z různých míst stále víc navzájem podobají a skuteční domorodci se svým nářečím a místními zvyky mizí. Jejich místo zaujímají hypermarkety a bulvárem sjednocení konzumenti a burani, kteří se od sebe taky místo od místa moc neliší, snad jen nápisy na fotbalových šálách. Ostrava má svou specifickou průmyslovou historii a osud možná v něčem těžší než jiná pěknější a zdravější města. Na druhé straně má svou specifickou, mnohdy vyvzdorovanou kulturu, která se poměrně často dobere i národního uznání. Je to město tak jiné jako všechna jiná města.

VĚRA ŠPINAROVÁ zpěvačka
Jednáme na rovinu. Nekličkujeme. Říkáme, co si myslíme, i když si tím často ztěžujeme život. Když dělám v Praze rozhovory, dodnes mi říkají, že mluvím ostravsky, krátce. Já si to nemyslím. Pak se slyším v rádiu a říkám si: No ty mluvíš hrozně. Nevadí mi, že se nám Pražáci smějí. Já se jim směju, že mluví dlouze.

20 VÝRAZŮ KTERÉ USLYŠÍTE POUZE V OSTRAVĚ
babrak nešikovný člověk
bula hloupý, omezený člověk
cosik předupat něco ztratit či propásnout
dřystat mluvit, jen tak plácat
enem jen
fachat pracovat
fajront konec pracovní doby, volno
hamovat brzdit
chechlat manipulovat s něčím
chudy hubený,
chude maso znamená libové maso
kivnut souhlasit
klunker nepotřebná věc
kobzol brambor
luchat pršet
skura kůže
šibnut posunout
šmarovat jít, pochodovat
šopa kůlna
zdechlak líný člověk
zkaličit zbít někoho
Vybráno z knihy Dalibora Záruby Ostravsky slovnik.

3 DŮVODY
PROČ JI NENÁVIDĚT

Smrdí to tam. Čím dál víc, tak znečištěný vzduch v ní nebyl ani za komunismu. Srovnatelný dýchají jen lidé v Pekingu. Krade se tam. Minimálně jednou do roka, zpravidla častěji vám v Ostravě vykradou auto. Stejně jisté je, že vás okradou v tramvaji. Policisté budou na toto tvrzení reagovat tím, že podle statistik drobná kriminalita nestoupá. Všichni Ostravané však vědí, že je to tím, že takové drobnosti nikdo nehlásí. Jsou běžnou součástí života, není třeba se jimi zdržovat. Pije se tam. Centrum je o večerních víkendech plné opilých a řvoucích návštěvníků Stodolní ulice. Zatímco pražští novináři ji líčí jako příjemné centrum kultury, ve skutečnosti jde o obyčejnou střepy a zvratky pokrytou ulici.

3 DŮVODY

PROČ JI MILOVAT

Udělá z vás otužilce. Zvyknete si žít ve smrdutém ovzduší a všude jinde si připadáte jako v ráji. Stanete se optimistou, protože víte, že může být jen lépe. Vychová vás k ostražitosti. Při výletu do Prahy se nestanete obětí kapsářů. Jste totiž zvyklý mít ruku stále na peněžence. Navíc kapsáře v davu hned poznáte, protože do Prahy jezdí ti vám dobře známí, ostravští. Naučí vás pít. Kdo prožil pár let na Stodolní ulici, vychází po zbytek života z každého večírku jako absolutní vítěz. Když Pražáci usínají na stolech, Ostraváci se začínají bavit. Z alkoholu jim není špatně, jsou z hospod zvyklí pít pančovaný. Vědí, že když si v Ostravě objednají fernet citrus, je velká pravděpodobnost, že je podomácku vyrobený a příchuť mu dodává citrusový sprej určený na WC.

20 RODÁKŮ

Hana Zagorová zpěvačka Marie Rottrová zpěvačka Věra Špinarová zpěvačka Martin Chodúr zpěvák Ivan Lendl tenista Zdeněk Jirotka spisovatel Viktor Kolář fotograf Jaromír Nohavica muzikant Martina Kociánová moderátorka Richard Krajčo muzikant Radek Pastrňák muzikant Ilja Hurník hudební skladatel Vilém Závada básník Vlastimil Brodský herec Marek Jankulovski fotbalista Tomáš Galásek fotbalista Richard Tesařík zpěvák Věra Chytilová režisérka Ota Filip spisovatel Josef Mikoláš hokejista

JSME ODLIŠNÍ?

CO SI MYSLÍ ZNÁMÍ OSTRAVÁCI

ZUZANA KAJNAROVÁ herečka, dcera ostravského primátora Ostrava je svébytná a výjimečná a nemá zapotřebí soutěžit nebo se nějak vymezovat vůči jiným městům jako Brno vůči Praze. Já jsem bohužel dezertovala za prací do Prahy. Dokonce jsem už ztratila i typický ostravský přízvuk. Přesto, když prohlásím, že Ostrava je fajna, svůj původ nezapřu.

EVŽEN TOŠENOVSKÝ bývalý moravskoslezský hejtman, europoslanec Bezesporu specifičtí jsme, žijeme přece v „kraji razovitem“. Ale bez parafráze: jak se zde lidé vyjadřují a jak jsou zvyklí žít, to je dáno historickým vývojem. Pražané si dělají legraci z naší mluvy, přitom jejich slang škodí češtině daleko víc. My mluvíme spisovněji, i když krátce a rychle. Na dlouhé povídání tady nikdy nebyl čas. Zjednodušený pohled zvenčí podporují i média, stereotypně se mluví o černé Ostravě, kraji plném dolů a hutí. Každý místní vám poví, že tomu tak dávno není.

RADOVAN LIPUS režisér (Šumná města)
Lidé jsou dobří a zlí tu i tam. Tak zjednodušující dělení odmítám! Jestli snad Ostraváky něco odlišuje a zdobí, pak: jsou přímí, otevření a nejsou maloměšťáčtí snobi. Popíšu jeden drobný, leč výmluvný detail z pražské MHD, zvané s despektem socka, který jsem nikde jinde u nás neviděl a nezažil. Lidé si naprosto běžně sedají na krajní sedadlo do uličky, to u okna nechají prázdné nebo na ně položí tašku, aby měli kolem sebe dost místa a pohodlně se jim vystupovalo. Vůbec jim přitom nevadí, že nad nimi stojí další cestující, kteří se přes ně k volnému místu nedostanou. V Ostravě by to nikoho ani nenapadlo, a pokud ano, byl by okolím velice rychle ze svého prostorového sobectví vyléčen.
Scarlett Wilková
Začínala jako fotografka a reportérka v ostravských podnikových a regionálních novinách, do MF DNES nastoupila v roce 1992. Téměř deset let se věnovala kauzám v justici a kriminalitě v severomoravském regionu. Nyní pracuje v Magazínu MF DNES. Zaměřuje se na rozhovory se zajímavými osobnostmi a společenská témata.

PAPARAZZI: Scarlett Wilkovou jsem měl tu čest poznat v osmdesátých letech, když byla začínající novinářkou v podnikovém časopise v NHKG: PLAMEN MÍRU. Já ji tenkrát nosil články s vyhodnocením soutěží brigád socialistické práce BSP :-)))