Máme nového ultramaratonce - LIBORA SVOZILA

Tento náš neobyčejný člen, příznivec metalové muziky, bohém a sympaťák, se zúčastnil jedné ultra akce v Brně.

Zdar Rosťo,

právě jsem se vrátil z Brna a moje první cesta vedla k Internetu, abych se z ostatními podělil o zážitky ze včerejší 6-tihodinovky.

Každý rok se poslední víkend v březnu v pavilonu Z v areálu brněnského výstaviště koná ultramaratonská akce Spring Indoor Brno. Hlavní událostí je běh na 48 hodin, dále je zde několik přidružených závodů. Já jsem se přihlásil na 6-ti hodinovku, protože chtěl jsem si zkusit zaběhnout svůj první ultramaraton. Po příchodu do haly a vyřízení formalit týkajícíchc registrace pozoruji účastníky 48 hodinovky. V Brně totiž běžel neslavnější a neúspěšnější ultramaratonec všech dob, držitel všech možných ultramaratonských rekordů, několikanásobný vítěz Spartathlonu - Yiannis Kouros z Řecka. Běží stále stejným tempem, soustředěný, předbíhá jednoho borce za druhým, snad jako jediný z účastníků 48 hodinovky nepřecházel do chůze. Běžel pořád. Je těsně před 21.00 hodinou a já čekám na startovní čáře společně s ostatními účastníky 6-ti hodinovky na startovní výstřel. Před námi je okruh, jehož délka je 270 m, povrch tvoří hladký beton. Start v 21,00 hodin, cíl v 03.00 ráno. Při pohledu na své soupeře zjišťuji, že všichni jsou uvolnění, v dobré náladě, nikdo mi nepřipadá nervózní. Zazní startovní výstřel a běžíme. Běžím volně, 6 hodin je dlouhá doba. Po půl hodině zjišťuji, že v hale je celkem dost teplo, zastavuji, abych doplnil tekutiny. Na občerstvovací stanici byly pro běžce připraveny banány, kiwi, 2 druhy čokolády, tyčinky, k pití voda, 2 druhy ionťáku, kofola. První 3 hodiny běhu proběhly celkem v poklidu, řekl jsem si, polovina je za mnou, ještě jednou 3 hodiny a jdeme domů. Na začátku 4 hodiny přichází ostrá bolest v levém stehně a křeč. Zastavuji, zkouším protáhnout, promasírovat. Trochu to povolí, zkouším se rozběhnout. Jde to, ale vím, že musím ubrat na tempu - a přede mnou jsou ještě necelé 3 hodiny...Křeče pak v průběhu závodu přišly ještě několikrát, ale už nebyly tak silné stačilo vždy zasdtavit a trochu promasírovat. Končím svůj 157 okruh a při pohledu na světelnou tabuli zjišťuji, že u mého jména svítí vzdálenost 42,390 m, tedy překonal jsem maratonskou vzdálenost a přidávám metry navíc. V duchu si říkám, teď skončila základní část a začíná play off. Teď se teprve ukáže. Nálada se zlepšuje, zastavuji se občerstvovačce, vezmu kelímek s vodou a pokračuji. V té chvíli je asi 01.45 hodin ráno a kromě toho, že už mě bolí téměř všechno, začínám navíc zívat. Doufám, že při běhu neusnu. Zbývá poslední půlhodina, můj pohyb po dráze se už jen ztěží dá nazývat během, rychlost o něco vyšší než chůze. Začínám kulhat na pravou nohu - bolí mě chodidlo, proto přecházím do chůze. Na vnějším okruhu pro 48 hodinový závod kolem mě proběhne Yiannis Kouros. Má v nohou necelých 17 hodin běhu, beží stále stejným tempem. Při pohledu na něj se znovu pomalu rozbíhám. Yiannis je prostě inspirace. Dobíhám poslední okruh, do konce závodu zbývá nějakých 20 sekund, zastavuji v cíli, už se nerozbíhám a vychutnávám si ten pocit, že jsem dokončil svou 6-ti hodinovku, první ultramaraton. Na tabuli svítí u mého jména výsledek 51.570 m ( tedy odkroužil jsem 191 okruhů ) a celkové 8. místo. V cíli si potřásáme rukama a poplácáváme se po zádech s ostatními bežci, všichni jsou zničení, ale šťastní. Poté přichází s gratulací Sandokan a ptá se, jak se běželo, jak se cítím, jestli ještě někdy poběžím 6-ti hodinovku. Odpovídám, že poběžím a pajdám do sprch. Když odcházím z haly, v duchu cituji klasika a říkám si " já se vrátím ". Příští rok poběžím opět. Na závěr bych chtěl napsat, že akce organizačně perfektně zvládnuta a zabezbečena, tým lidí kolem Tomáše Ruska odvedl velký kus práce.

... PAPARAZZI Ti jménem našeho klubu blahopřeje k výkonu. Zároveň věří, že Yiannis Kouros, který určitě 48hodinovku vyhraje, objedná v úterý U Táty pizzu. Naši kamarádi Černí jezdci z Řecka Nicolaos Tsametis a Jorgos Jerakas ji taky objednávají, když se daří...

LIBORŮV RESULT