.jpg)
... nová a stálá dopisovatelka do portálu http://www.behej.com/ nám napsala své dojmy z dnešního závodu, které by se měly rovněž objevit na výše uvedeném celostátním webu.
"Nuže,
podělím se o své pocity z první desítky v životě (nezasvěcené upozorňuji, že se jedná o desítku běžeckou, nikoliv pivní :-)
Od ledna letošního roku se mi podařilo zaběhnout maraton, půlmaraton, patnáctku, hodinovku, sedmičku, pětku. Dnešním dnem si mohu zaškrtnout další běžeckou disciplínu-běžela jsem 10km závod ve Frýdku-Místku. Kolega v práci, Libor, taky člen našeho klubu, mě vyprovázel se slovy "držím palce, ať ti to vyjde za 50. Takový čas jsem ovšem považovala za nemožný, už vzhledem k tomu, že mě od rána bolelo v krku a měla jsem pocit dalších běhunepřejících nemocí.
Závod se běžel na stadionu TJ Slezan Frýdek-Místek a jednalo se už o 24-tý ročník Desítky na dráze. Přiznávám se, že při pohledu na ostatní účastníky, které bych shrnula pod pojem "namakaní borci" jsem propadla silné předstartovní nervozitě, kterou ještě umocnila skutečnost, že jsem jako běžec pro organizátory neznámého jména, byla zařazena do druhé skupiny, která vybíhala až v 17.30 hodin.
Po startu a prvním 400-metrovém kole na mně padly lehké chmury.Všichni mi utekli a já kroužila po oválu jako poslední. Ve třetím kole mě pod vlivem oněch chmurů napadla myšlenka: co já tady dělám, proč radši doma negaučuji. V té chvíli mě morálně povzbudil zkušený běžec Petr Wala, huknul na mně: "máš dobrý tempo, vydrž, to půjde". A opravdu to najednou šlo! Začala jsem si závod užívat, sledovala jsem alespoň přibližně mezičasy na jednotlivých kolech a zjistila jsem, že pokud trošku přidám, poslední nebudu. A nebyla jsem. V kategorii ženy jsem skončila sice předposlení , ale zato čtvrtá (to je taková slovní hříčka, být čtvrtý zní lépe nežli předposlední). Celý závod se mi běžel hodně příjemně, svou roli určitě sehrálo krásné počasí-teplota kolem 16°C, sluníčko a jen mírný větřík. Taky povrch dráhy mi přišel příjemný, byla to nová zkušenost, běhám totiž nejčastěji po asfaltu nebo lesních stezkách.
Po závodě jsem měla obrovskou radost. Zjistila jsem totiž, že jsem zaběhla v čase 48:08. Navíc slova chvály pronesené našim "paparazzim Rosťou" a dalšími spoluběžci znějí libě mému ješitnému uchu.
No a v té příjemné pozávodní euforii jsem ještě nyní, co píšu tenhle příspěvek.
Navíc se zdá, že i fotbalisté vybojují nad Německem postup na ME !!
Takže úspěšný den !!!
P.S. Všem členům našeho klubu MK Seitl: v úterý (ale až 30.10.) bude nejen pivo, ale i pizza. A držme si všeci navzájem palce na půlmaraton v Kobeřicích ."
Zdraví Lenkačlenka
..jpg)
... ano, ano Lenkočlenko. Jsme rádi, že tě máme, jsme rádi, že dýcháš za náš tým. Ottík a my všichni máme radost z tvých výkonů a zároveň se moc těšíme na pizzu a pivečko. Tak to má být, jen tak dále :-)
2 komentáře:
Ještě bych chtěl tolik k výsledku Lenky. Čas je skvělý při porovnání s časem např. Zuzky Pavelkové, která se během roku cíleně připravuje na tratě 5km a kratší, které běhá za ženy Slezanu (a reprezentuje Slezan v soutěži družstev velmi dobře) Při změně přípravy z marathonské na rychlejší tempo by šly ještě nejméně 3-4 minuty během dvou let umazat. Stačily by úseky jednou týdně.
A k pocitu běžce na konci pole? Myslím, že např Hornické desítce (3.11. FM) bude jistota, že v žádném případě člověk s tímto výkonem nepoběží sám, ale v obrovské, trochu roztáhnuté skupině. (Všem Seitlovcům pevné zdraví přeji)
Libor M.
Vítám Tě Libore z Raškovic na našich stránkách. Tak už vím proč jsi mě včera ve Frýdku-Místku rozdrtil :-) Protože běháš úseky a já ne. S tím zlepšením u Lenky tovidím taky optimisticky, možná že ty čtyři minutky sundá už za rok. Na Hornické desítce poběžím s tebou, ještě nemám na to abych běžel 4:03/km jako včerejší začátek. Zdravíme Raškovice a těšíme se na další urputné boje.
Okomentovat