Nejbližší běhy v nebližším Polsku ...

 9.10. Rybnik 25 km, do RYBOSTU, do 2.10 se má prezentovat!!! 9.10. Žory 10 km
 9.10. Katowice, půl maraton

15.10. Katowice, maraton

29.10. Katowice maraton

Zimní příprava v tělocvičně 2011/2012

Zimní příprava klubu MK SEITL probíhá v tělocvičně Střední školy prof. Zdeňka Matějčka v Ostravě-Porubě pod vedením Oldřicha Juráka a to každé úterý v čase od 16.00-18.00 hod. Šatna se sprchou zajištěna, obuv bez černého potahu. Vstup pro členy zdarma.

Ostravský maraton, půlmaraton, stafeta 2011 - Aktualizované výsledky

Opravené výsledky najdete v odkazu Výsledky.

Máme za sebou 50 ročník Ostravského maratonu

Ostravský maraton je již za námi. Jsem rád, že i náš klub měl na tomto závodě hojné zastoupení. Maraton běželo 24 členů oddílu a v půlmaratonu startovalo 13. Ještě dalších 11 našich členů, co se přišli podívat a nebo pomáhali s organizací. Celkem se na Masarykově náměstí sešlo 48 členů Maraton klubu Seitl Ostrava. Jen mě mrzí, že pouze Jindra Čáp a Libuše Kuchařová, která přišla s celou rodinou a pomáhali, nám sami nabídli pomoc. Celkem se na start Ostravském maratonu postavilo 167 závodníku. Přitom přihlášených bylo 210. Někteří přehodnotili své možnosti a přihlásili se na půlmaraton, někteří nepřišli vůbec. Četl jsem na BezvaBeh, že jsme měli málo peněz pro vítěze. My jsme vyplatili celkem 54 500,- Kč. Na tyto odměny jsme nedostali ani korunu. Jediná Lenka Wágnerová sehnala peníze na odměny, za což bych jí chtěl poděkovat.
Po skončení závodu jsme museli vše uklidit a jsem rád, že nám dost pomohli tak, jako každý rok, bezdomovci. Sami víte, kolik bylo jen kelímků a na obrátce se to muselo taky uklidit.
Viděl jsem, jak někteří byli po závodě zničení. Znám to taky. Mnohokrát jsem byl rád, že můžu po závodě vůbec chodit.
Ještě ke štafetám, žádná štafeta nebyla diskvalifikována. Poslali nám pouze výsledky z maratonu a půl maratonu.
Štafetu nám ještě neposlali, protože tam měli chybu. Zítra to napraví a pošlou opravené výsledky..
Dnes jsem byl zkontrolovat Komenského sady, jestli je všechno v pořádku s úklidem. Vše bylo tak, jak mělo být.

Proč to děláme ...



Fokus ČT24
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10119615714-fokus-ct24/211411058110029/

Ostravský půlmaraton vyhrál Tomáš Bláha

Tomáš Bláha vyhrál s přehledem Ostravský půlmaraton za 1:13:03,51 hod., před naším Milanem Adamcem 1:17:07,81 hod.
Další z našich běželi Pavelka Libor 1:24:34,42, Prášil Vítězslav 1:26:51,16, Mojžíšek Pavel 1:30:21,58, Schwarcová Petra 1:46:16,01, Schvarzbacher Jan 1:48:40,74, Orgoník Jaroslav 1:49:19:29, Kuchařová Libuše 1:52:38,98, Matysík Vladimír 1:52:44,62, Magnusková Silvie 1:53:30,38, Božová Věra 1:57:49,00, Kala Petr 2:03:19,60, Altenburger Tomáš 2:12:17,50 hod.
Omylem je ve výsledcích půlmaratonu Jarda Hrabuška, který běžel celý maraton. Opravíme v pondělí, kdy se z Prahy vrátí pan Blažej, který měl na starosti časomíru (výsledky).

Ostravský maraton vyhrál po šesté "Mireček"

50. ročnik Ostravského maratonu odstarovalo 163 maratonců, 111 na půl maraton a letos poprvé štafety celkem jich vyběhlo 12.
Ani členové našeho klubu nemohli na této akci chybět. Vyběhlo jich celkem 36. Na maraton 21 a na půlmaraton 15. Celkovým vítězem Ostravského maratonu se stal po šesté Mulugeta Serbessa 2:29:25,93 hod. před Danem Orálkem 2:29:39,04 hod. a na třetím místě naše nová posila Jiří Žák 2:37:24,29 hod.
Dále naši Roman Slowioczek 2:55:51,52, Fousek Jan 3:05:454,44 , Juřica Pavel 3:12:56,20, Mrajca Tomáš 3:24:57,32, Radovan Rudický 3:26:18,18, Jorníček Petr 3:28:05,84, Pastor Richard 3:29:20,77, Pastorová Petra 3:29:20,84, Macků Jaroslav 3:30:23,70, Smola Josef 3:13,63, Procházka Václav 34:05:03, Pavelka Václav 3:39:20,64, Mitáček Vlastimil 3:40:39, 00, Bažanowski Rostislav 3:46:20,26, Škrdová Danuše 3:48:20, Dvorský Vladimír 3:48:20,26, Siročák Marek 3:51:63,64, Čech Zdeněk 4:47:02,97 a Stach Martin 5:52:00.

Ultralibor - 24 hodin na vlastní nohy

O tom, že poběžím závod na 24 hodin, jsem uvažoval už loni, ale nebyl jsem tak náročný závod připraven. Letos jsem již zkoumal termínovku a byl jsem rozhodnutý bežet. Volba padla na polské Katowice. Je to kousek za Ostravou, v parku Trzech stawów jsem v minulosti běžel maraton i 1/2 maraton. Dalším důvodem i termín v polovině září, to už nebývají vedra a v noci není zima. Obojí se vyplnilo. Do závodu jdu s cílem zaběhnout aspoň 180 km. Otto říká, že mám navíc. V každém případě po uběhnutí 105,5 km posunu dál hranici nejdelší vzdálenosti, kterou jsem do té doby uběhnul. Ve 12.00 hodin bylo odstartováno a dav 66 běžců vyrazil vpřed. Začalo tak nekonečné kroužení po okruhu o délce 2,5 km. Prvních několik hodin závodu na 24 hodin je celkem nezajímavých. Všichni mají dost sil, běží ve skupinkách, povídají si, smějí se a zdá se, že nikam nepospíchají. Po 6,7 nebo 8 hodinách už hovory ustávají, skupinky se začínají trhat, někteří začínají chodit. Každý se snaží ušetřit síly a energii. První závodníci začínají ze zvodu odstupovat.
V 19.30 hodin se začíná stmívat, závodníci se začínají převlékat do suchého oblečení. I po setmění je však teplo, polovina běžců stále běží v tílku nebo v tričku s krátkým rukávem.
Vzdálenost 100 km probíhám cca za 11 hodin, jsem sice unavený, ale běží se mi dobře. Moderátor ohlašuje, že jsem uběhl 100 km. Mé radostné gesto komentuje slovy " Libor nám chce říci : Mám Tě, první stovko ! " Za 12 hodin jsem uběhl 107,5 km.
Zatím mě žádná krize nepotkala, běželo se mi dobře. Vlastně to byla nejkrásnější část závodu. Překonal jsem nejdelší vzdálenost, kterou jsem do té doby uběhl a přidával jsem další a další kilometry.
U maratonu se říká, že onen pověstný muž s palicí čeká na svou příležitost na 35. kilometru. Na mě si počkal o 100 km později, první velká krize přišla na 135 km. Bolel mě pravý nárt a začalo mi natékat levé koleno. Snažil jsem bežet dál, ale bylo to těžší a těžší. Na 145 kilometru jsem rozhodl zkusit jiné boty. Přizouvání zjišťuji, že nárt na pravé noze mi začíná lehce modrat. Po přezutí do náhradních botů jsem opět rozběhnul - a bylo to lepší.
Mezičasy byly již pomalejší, ale běžet se dalo a tak počet neběhaných kilometrů narůstal. Otto začal pobíhat po okruhu a povzbuzoval mě, že 200 km stihnu. Chybělo zdánlivě málo : uběhnout maraton za 5:18 hodin. Za normálních okolností je to hračka, ale se 157,5 km v nohách a proběhané noci všechno vypadá jinak. S Ottou jsme se domluvili, že i když to na 200 km nepůjde, poběžím až do konce pro co nejlepší výsledek.
Vbíhám do posledního okruhu, mám za sebou 195 km, před sebou posledních několik minut, které nasvědčují tomu, že do cíle dalšího okruhu nedběhnu a zůstanu na trase do doby, než u mě rozhodčí doměří uběhnutou vzdálenost.
Signál oznamuje konec. Zastavuji a lehám si na zem. Nemůžu pokrčit nohy, protože mám nateklé koleno a nemůžu nohu ohnout. Na protější straně chodníku leží v trávě vítěz závodu a čerstvý polský rekordman Marcin Sieja. Volám na něj " Jak je ? ", odpovědí je mi úsměv a zdvižený palec.
Ve stejné chvíli několik metrů od nás kolabuje lotyšský ultravytrvalec Viktors Rodionovs. Nejprve přijíždí lékař a poté sanitka, která jej odvezla do nemocnice. Viktors bojoval do 3. místo až do konce. Do posledního okruhu vbíhal se ztrátou pouhých 40 s na Pawla Szynala. Oba překonali vzdálenost 219 km a Pawel Szynal svou bronzovou pozici udržel.
Mě čeká nejtěžší část závodu. Dokráčet ( nebo spíš dokulhat ) z místa, na kterém jsem ukončil závod, do cíle k občerstvovací stanici. Po cestě mi naproti přišli Otto s Jarkou, Jarka mi přinesla colu. Oba mi gratulují.
Chtěl bych jim poděkovat za servis a péči v průběhu závodu i po něm. Při vyhlášení výsledků se dozvídám, že jsem skončil na 3. místě v kategorii M40, 11. místo celkově, celkový výkon 196,469 km.
První závod na 24 hodin mám za sebou. Jsem unavený a s výsledkem spokojený.
Že mi limit pro start na Mistrovství světa mi utekl o 3,5 km, mi vůbec nevadí. Před startem závod jsem o něm nepřemýšlel. Teď vím, jak je blízko.
Další start v ultramaratonu na 24 hodin bude začátkem června na Ultrafestivalu v Katowicích. A cíl je jasný.

Jura Brož bloguje

Vážení přátelé běhu a především maratonu. Vzhledem k tomu, že se blíží termím jubilejního 50. ročníku Ostravského maratonu a po konzultaci se "starými psy", kteří již o běhání leccos vědí, v restauraci U Tondy, napadlo mně zveřejnit diplomovou práci mého kamaráda Honzy Petruse, který v osmdesátých letech patřil mezi nejlepší ostravské maratonce i když běhal maratony jen za časy okolo 2:40. Téma jeho diplomky bylo "Některé problémy fyziologie a metodiky tréninku maratonu". Oponentem nebyl nikdo jiný než Doc. Mudr.Jarda Šimíček, poradcem já, což mluví za vše a svědčí o kvalitě diplomové práce. Teď samozřejmě kecám i když je fakt, že se v té době do tohoto tématu nikdo moc nepouštěl. Později pak "obuvník" Ondřej Němec, který pokud dovolí, zveřejním jeho sepsané názory. Honza Petrus zmapoval trénink dvou reprezentantů té doby Jury Sýkory a Ondry Němce a pak nás průměrných Tsametise, Staniševského, Mitáčka Petruse a mě. V té době jsme byli průměrní, ale s odstupem času si myslím, že ani moc ne, protože všichni jmenovaní bychom bez problémů sahali po mistrovských titulech. O tom jsem se přesvědčil při posledních hodinovkách, kdy ten kdo nezaběhl pře 16,5 lezl domů kanálama.
Závěrem bych chtěl znovu připomenout, že nechci vzpomínat, protože vzpomínání je příznakem stáří a já vzhledem k zájmu mladých žen se starý necítím. Opět kecám. Pokud dovolíte, po Ostravském maratonu bych v diskuzi a polemice pokračoval.
Jura Brož

Ostravský maraton

Každý, kdo doběhne do cíle, dostane tuto medaili.

Jarmila Mathonová 55

Gratulace naší Jarce! :-)
Ve čtvrtek 22.9.2011 oslaví naše obětavá členka paní Jarmila Mathonová své životní půlkulaté jubileum.
K jejím krásným narozeninám jí ze srdce přejeme hodně štěstíčka, zdravíčka a neutuchající elán jak v osobním životě, tak i v oblasti běžeckého sportu.
Bez její aktivity si totiž činnost Maratón klubu Seitl Ostrava jen těžko dovedeme představit.
A tak kromě gratulace, patří naší Jarmilce i velký dík za vše co pro nás všechny nezištně dělá.
Ještě jednou díky a do dalších let vše nejlepší!
za MK Seitl Matysík

Slezanecká hodinovka pro Tomáše Wrobla z Polska

35. ročník Slezanecké hodinovky vyhrál Tomáš Wrobel, který se jako jediný dostal přes 17 km. Jeho výkon 17 080 m.
Z našeho klubu se představili pouze dva. Roman Slowioczek zaběhl 15 422 m a Láďa Matysík 12 134 m.

24h Katowice

WITAM
Halo Otto chciałbym jeszcze raz podziękować za pomoc i doping podczas zawodów w Katowicach.Jestem pewien że bez twoich trafnych rad i poganiania wynik jaki osiągnąłem byłby słabszy. Pozdrawiam i do zobaczenia na biegowych trasach.
Marcin

Běh rodným krajem Emila Zátopka

V sobotu 17.9. se běžel 9. ročník Běhu rodným krajem Emila Zátopka. Start byl v Kopřivnici a cíl v Rožnově. Tohoto velice pěkného a zároveň těžkého závodu se z našeho oddílu zúčastnilo jen 9 členů.
Nejlepší z našich byl opět Roman Slowioczek, který se v kategorii umístil na druhém místě časem 1:32:35 hod. Dvorský Ladislav 1:35:36 hod., Fousek Jan 1:40:07 hod., Rudický Radovan 1:47:30 hod., Kuncek Jaroslav 1:51:12 hod., Smola Josef 1:52:05 hod., Wágnerová Lenka 1:56:31 hod., Kuchařová Libuše 2:10:53 hod., Škrdová Danuše 2:16:27 hod.
Více si přečtete na stránkách Lašského běžeckého klubu.

Libor Svozil - 196,469 km

V polském městě Katowicích se běželo mistrovství Polska na 24 hod. Mezi účastníky byli taky dva z naší republiky. Mirek Osladil a Libor Svozil, který šel závod na 24 hodin poprvé.
V pátek jsme vyjeli do Katowic, kde jsme se ubytovali asi 4 km od startu. Závod začal druhý den ve 12 hodin, s celkem 66 startujícími. Libor chtěl uběhnout 180 km. Já jsem mu věřil, že má navíc. Zaběhl výborný výkon 196, 469 km. Škoda, že nedal 200 km, protože tím by se nominoval na příští rok na mistrovství světa na 24. hod. Ještě však bude mít příležitost.
Postřehy napíše sám Libor.

Štafeta Winschoten 10 x 10 km

Ostravská štafeta ve Winschotenu.

Již po sedmé v řadě jsme se zůčastnili štafety na 10x10 km ve Winschotenu. Letos ve složení Jaroslav Močigemba, Jaroslav Orgoník, Radim Kala, Tomáš Altenburger a president našeho klubu Otto Seitl, kterého se nám podařilo přemluvit aby běžel. Štafeta je doplňkovým závodem na 100 km. V průměru každoročně se účastní asi 300 štafet. Atmosféra závodu je tam výborná. Celé město tím závodem žije a je pro ně největší událostí roku. Já jsem se tam účastnil závodu poprvé v roce 1993 a od té doby se tam velice rád vracím. Letošní závod ve štafetě jsme pojali s heslem: není důležité zvítězit, ale zůčastnit se a užít si krásnou, přátelskou a pohodovou atmosféru závodu, radost z pohybu a v přestávkách mezi úseky povzbudit naše reprezentanty na 100 km. Výborné bylo, že letos rozdávali řehtačky a troubítka, tak jsme mohli povzbuzovat hlasitěji. Potěšilo mne, že jsem tam letos potkal i přátele ze Slovenska, které jsme též povzbuzovali. Jsem rád, že Otta běžel též, protože jednak je podmínkou účasti štafety minimálně 5 členů a také jsem nemusel běžet 4 úseky, ale jen 3 a ostatní běžely po 2 úsecích. Tím nám hodně pomohl, protože už nemám kondici jako dřív a bylo během závodu dost velké dusno, takže jsem byl rád, že nemusím běžet počtvrté. Naši reprezentanti tam podali své maximální výkony jaké v té chvíli mohli a důstojně reprezentovali naši republiku. Proto jim děkuji za reprezentaci a blahopřeji k výkonům. Těším se opět na příští rok ve Winschotenu.

Zdravím všechny sportovce a přeji radost z pohybu a pohodu.

Jarek Orgoník

Porubská hodinovka

Na Porubskou hodinovku letos na start se postavilo pouze 29 startujících a přitom počasí na běh bylo ideální.
Celkově zvítězil Roman Baláž 16 015 m před Petrem Trávničkem 16 950 m. V ženách Krstevová Andrea 12 440 m před Voráčková Andrea 12 440 m.
Petr Brož 14 950 m, Jorníček Petr, Libor Svozil v osobním rekordu 14 418 m, Tomáš Mrajca 14 390 m, Matěj Svozil běžel výborně 13 180 m, Brož Jiří 12 250 m a Magnusková Silvie 11 250 m.

Výsledky ve Výsledcích
Fotky ve Fotogalerii

MBP 2011 po 15. závodech

Tabulku s průběžným hodnocením poháru naleznete v záložce Výsledky.
Vladimír Pastrňák

Běh Chuchelnou na 15 km

Běh Chuchelnou na 15 km se letos běžel potřetí. Tento závod byl zařazen do moravskoslezského poháru. Na 15-ti kilometrovou trať vyběhlo celkem 58 startujících. Opět jsme měli na tomto závodě svoje zástupce. Na start se postavili taky členové štafety, kteří běželi štafetu z Ostravy do Drážďan.
Z našich byl nejlepší Roman Slowioczek, který vyhrál kategorii nad 50 let, časem 57:11 min., Jan Fousek 59:48 min., Petr Jorníček 1:01:48 min., Jaroslav Macků 1:01:57 min., Petr Brož 1:03:12 min., Radovan Rudický a Honza Schwarzbacher běželi spolu a taky tak doběhli ve stejném čase 1:07:40 min., Tomáš Mrajca 1:11:02 min., Jiří Brož 1:12:42 min.
Lenka Wágnerová doběhla v kategorii na třetím místě za 1:20:14 min. Jak se dívám, tak Lence se poslední dobou líbí na stupních vítězů.

Porubská hodinovka již 14.9

Porubská hodinovka se poběží 14.9 tak jako v loňském roce na Městském stadionu ve Vítkovicích. Start prvního běhu je v 16.30 hod. a druhý za 15 minut, v 17.45 hod. Tento závod je bez cen. Každý, kdo doběhne dostane tento pohárek. Startovné 60,- Kč.

MS na 100 km Winschoten - Jak to viděla Petra Pastorová

Vlastně jsem při ranním čtvrtečním odjezdu na mistrovství světa netušila, do čeho jdu, jen jsem věděla, že jedem někde do Holandska a že poběžím stovku - což je pro mě taky velká neznámá. Dnes, již po všem, mi zůstávají hlavně pěkné zážitky.
Lidé z Winschotonu na mě působili velmi mile a vstřícně a vytvořili na trati pro mě nezapomenutelnou atmosféru - skoro kolem celého 10.km okruhu někdo seděl a povzbuzoval, v seznamech si rychle vyhledávali čísla a volali na mě - Petra Pastorova - to bylo skvělé, taky se spoustou dětí jsme si plácli a poslední kolo dokonce hodně z nich vědělo, že končím a volali na mě bay, finito!!! Opravdu supr atmosféra.
Velkým zážitkem pro mě bylo běžet cca 6 km za Japonkou a sledovat její styl - běžela velmi lehce. Dost jsem se vylekala, když se na 35.km přede mnou objevila Míša Dimitrieu - to jsem si říkala, že jsem to přepálila a teď skapu. Běžely jsme spolu skoro 1 kolo a Míša mě pak poslala dopředu, že se dnes necítí dobře.
Obrovským zážitkem pro bylo sledovat týmy různých národu, tipovat národnosti, vlajky a vlajkový průvod, taky ceremoniál vyhlášení a hymny vítězů - prostě to, co normálně můžu vidět jen z televize, tak toho jsem mohla být součástí - a užila jsem si to! Snad aspoň tak. Opravdu jsem si to užila, bylo to fajn. Díky Otto za pomoc a podporu a taky za odřízení těch hodně kilometrů. Petra

MS na 100 km Winschoten - Jak to viděl Otta Seitl

10.9. se běželo mistrovství světa na 100 km ve Winschotenu. Celkem se představilo 28 družstev mužů a 17 družstev žen.
Brzy ráno jsme s Ivou Pachtovou jeli z Ostravy do Dobré pro Petru, kde na nás čekala. Pokračovali jsme do Vyškova pro posledního našeho člena výpravy, směr Winschoten. Jeli jsme okolo Dráždan, kde v tu dobu asi dobíhala a nebo doběhla naše štafeta.
Do Winschotenu jsme dojeli okolo 18.30 hod. Půl hod. před námi dojel Dan se svojí výpravou. Sotva jsme vystoupili před sportovní halou, už si nás rozebíraly , u kterých jsme spali.
Ve 20.00 hod. jsme si dali sraz před halou a šlo se na procházku uličkami města. Prohlédli jsme si náměstí, kde budeme mít druhý den sraz na nástup družstev.
Potom jsme zašli na pivo do pěkné hospůdky a šli spát. Ráno jsme se jeli podívat k moři a pak jsme jeli do sportovního areálu, kde byly ubytovány výpravy na 100 km. Ve 14.00 hod. jsme měli poradu ohledně závodu.
Od 17 hod. byl slavnostní nástup výprav zúčastněných států. Mezi tím jsme před restauraci potkali další naše členy, kteří se chystali na štafetu. Tak jsme si sedli a dali pivo. Při čtvrtém pivu mě přemluvili, abych s nimi zítra běžel štafetu.
Potom jsme se přemístili na slavnostní ceremoniál a pochod městem.
Po skončení slavnostního nástupu se šlo na pasta party. Já jsem šel na Radnici na slavnostní banket.
Druhý den v 10 hod. byl odstartován závod na 100 km. S Petrou jsme se chtěli domluvit že by mohla běžet s Míšou, ale Míša chtěla jít začátek rychlejí. Tak jsme to zavrhli a Petra běžela začátek volnějí. Bylo dost velké teplo. Velké problémy dělalo vlhko, nevím přesně kolik to bylo %. Dan běžel začátek velmi rychle, kde se nechal unést atmosférou. Překvapilo mě, že neběžel to, co měl naplánované. Jeho osobní rekord je 2 min. pod 7 hodin. Tady začínal na čas 6:35 hod. a toto tempo bylo velmi rychle a taky na to doplatil. Měl na to, aby si zaběhl svůj osobák a posunul by se celkově výš. Míša měla zdravotní potíže, takže byla ráda, že doběhla. Naše Petra běžela výborně, ale měla též problémy s krční pateří. Museli jsme ji každé kolo masírovat. Posledních 20 km se již trápila, ale nedala to na sebe znát. Doběhla v osobním rekordu a hned po doběhnutí jsme šli na masáž, která ji postavila na nohy. Iva to chtěla zkusit, ale nešlo to. Po 3 km skončila. Aspoň ví, že na takové závody musí být zdravá. Obě dvě mají aspoň zkušenost na další závod.
Kadlec měl taky zdravotní problémy a skončil v křeči. Další náš Milan Admec, jediný, který se nenechal unést a běžel si svoje tempo a to se mu vyplatilo. Zaběhl si svůj osobní rekord.
Též jsme měli svoje zástupce na štafetě 10 x 10 km.
Jak dorazí Orgoník, tak něco napíše o štafetovém závodě. Běželo asi přes 600 štafet.
Já jsem běžel 5. úsek. Asi 800 m po startu byla občerstvovací stanice, kde jsme měli svoje stanoviště. Tady jsem chtěl doběhnout a taky jsem tam nějak doběhmul. Jenom jsem měl dilema, jestli mám běžet a nebo jít. Protože když podle mě já běžím, anebo když jdu, tak je tam rozdíl 10 sekund. Podél trati bylo tolik diváku, že o pití nebyla nouze. Vypil jsem dvě piva a během závodu jsem se stačil fotit s místními diváky. Mezi tím mě předběhlo asi 40 štafet. Jaké postavy kolem mě prošly, to jsem jenom kroutil hlavou. Z 10 km se mě podařilo cupkat asi 3 km, protože běh to nebyl.
Po závodě ve 22.00 hod. bylo vyhodnocení, kde se náš Dan umístil v kategorii na 2. místě. Škoda Kadlece, kdyby zaběhl kolem 7:50, naše družstvo by se na Mistrovství Evropy umístilo na třetím místě.
Osobní rekord Petry jsme oslavili několika pivy a k ránu se šlo spát. Ráno jsme vyjeli domů. Na benzínce jsem se někam zadíval a místo nafty jsem na čerpal benzin. Po 2 km jsme zůstali stát. Naštěstí vše dobře dopadlo.

Fotky ve Fotogalerii
Výslledky http://www.runwinschoten.nl

Chuchelná 2011 - Výsledky

Výsledky ve Výsledcích.
Komentář na stránkách závodu http://behchuchelnou.ic.cz/

MS na 100 km Winschoten - Výsledky

25th IAU World Championships, 20th IAU European Championships
http://www.runwinschoten.nl

Beskydská 7 2011 na ČT4

Odkaz do archívu ČT4, kde lze zhlédnout dokument o letošní B7.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10183677624-beh/411232400061047-beskydska-7/

Štafeta Ostrava - Drážďany

Náměstek primátora Ostravy, Ing. Martin Štěpánek,Ph.D. odstartoval štafetový běh do Drážďan. Devět běžců z našeho oddílu uběhne z Ostravy za dva a půl dne 490 km.
Štafetu tvoří Radovan Rudický, Roman Slowiozcek, Ladislav Dvorský, Jan Swarzbacher, Věra Božová, Danuše Škrdová, Jan Fousek, Tomáš Mrajca a Petr Brož. Vedoucí štafety je Ing. Horák.
Trasa vede přes Hlučín, Bruntál, Šumperk, Hradec Králové, Mladou Boleslav, Děčín, kde přespí a další den běží přes Pirnu až
do Drážďan.
Trasa je rozdělená do deseti km. Počítáme, že průměrná rychlost bude 11 km za hodinu.
Běžci vezou z Ostravy drobné dárky, které předají pacientům dětského oddělení nemocnice v Drážďanech.

Jak to bylo s Beskydskou sedmičkou…

O účasti na tomto závodě jsem uvažoval již loni, avšak kolize termínu s maratonem ve Wachau mi nastoupit nedovolila. Tak tedy letos jsem se snažil sehnat parťáka do týmu a v tom mě oslovila Verča Jerglíková, tuším, že to bylo na závodě v Kobeřicích, nešel-li bych s ní do mixu na B7. No jasně, řekl jsem… to byla tedy výzva. Pak začal kolotoč s přihlašováním, výběrem příhodného názvu pro náš tým (DÁME TO!!! byl na místě) a další formality spojené s registrací do závodu. Vše proběhlo hladce, nezbývalo než se dovybavit doplňky, nezbytnými pro zdolání závodu a zahájit pár společných tréninků v rámci přípravy na sedm vrcholů. Čas do startu B7 se neúprosně blížil a já se sešel s Verčou při horském běhu na Králický sněžník, kde jsme po zdoláni závodu a seběhu do místa startu mohli konstatovat, že forma by mohla být dobrá . Konečně nastal den „D" a my dorazili do Frenštátu, kde jsme po registraci a nezbytné před závodní přípravě stanuli na náměstí a společně odpočítávali poslední minuty do startu. Atmosféra houstla tak, že by se snad dala krájet a pak konečně odbila na věži devátá, Karel Loprais nakopnul svou Tatru a vyvedl mě s Verčou a ostatních asi 2600 závodníků uličkami až do místa, kde za zvuku sirény připomínající letecký nálet začal opravdový závod. Dostali jsme se na širokou silnici lemovanou povzbuzujícími lidmi, v dáli se rozjela ohňostrojová show a z reproduktorů zněla rytmická hudba, která přímo vybízela k vystartování.... zdravý rozum však velel: pomalu, pomalu, jen nedivočit a nepřepálit to hned ze startu. Po asi dvou kilometrech běhu asfaltkou jsme se konečně dostali do lesa a začal ten správný závod se stoupáním, kamením, kořeny, blátem a jinými chuťovkami, které na nás Libor Uher pečlivě připravil! Pointa závodu byla jednoduchá; vystoupat příšerným terénem, mnohdy mimo turistické značení na vrchol, abychom vzápětí ještě horším terénem ztráceli výšku a klesali až do údolí... . V dolinách na nás čekala vždy perfektně zásobená a fungující občerstvovačka s cvakací kontrolou. Běh jsme střídali s chůzi tak, jak to na horských závodech bývá, snažili jsme se nemyslet na to, co máme ještě před sebou a raději vnímat zvláštní krásu večerního běhu s čelovkou a neznámým terénem. S přibývajícími vrcholy a kilometry se začala hlásit nemilosrdně únava, po zdolání 45. kilometru jsme si uvědomili, že vstupujeme na „pole neorané", nikdo neměl s takovou kilometráži zkušenosti a tak, někde v hloubi duše začala hlodat pochybnost…. DÁME TO!!! skutečně? Naštěstí byly černé myšlenky velmi záhy zahnány a my směle pokračovali k dalším vrcholovkám. Z mého pohledu se jevil jako velmi nepříjemný sestup ze Smrku opravdu těžkým kamenitým terénem po červené do Ostravice, ale to již pomalu ztrácela noc svou vládu a ke slovu se hlásilo kuropění. Na jedné občerstvovačce jme zaslechli hlášku: jak dáte Lysou, máte nejhorší za sebou! Jak hluboce se ten dobrák mýlil!!! Po Lysé následoval Travný, který jsme přejmenovali na „Otravný"  skutečně se zdálo, že na vrchol nikdy nedojdeme! Na Ropici jsme již zvídavě zjišťovali konkurenci před námi a začalo se zdát, že půjdeme-li dále takovým tempem, mohla by to být i bedna! To, co však následovalo po rozdvojení trasy na hoby a sport za vrcholem Ropice se jen stěží dá popsat a pouze ten, kdo to absolvoval po svých ví o čem píšu. Nejprve asi čtyř kliomertové klesání poměrně pohodlnou vrstevnicí i když co může být pohodlné, když má člověk v nohách přes osmdesát kilometrů terénem? Pak ale nastal ten opravdový masakr.... deklarovaná lyžařská sjezdovka, která nás měla dovést k poslední kontrole v údolí měřila téměř kilometr s příšerným klesáním a kamenitým podkladem, to byla opravdu tvrdá zkouška vůle v době, kdy se již rezervoár fyzických sil blížil pomalu ale jistě k nule! Začal jsem vulgárně hovořit k tvůrci této trasy, když v tom slyším parťáka Verču, jak mě okřikne: nenadávej, to nám stejně nepomůže a raději šlapej! Tvrdý argument, který mě umlčel a donutil se opět zatnout a přes bolest snad ve všech částech dolních končetin sejít ke kontrole. A nebyl by to extrémní závod, kdyby na nás nečekalo při výstupu na finální vrchol další nemilé překvapení v podobě nezřetelného značení (snad naschvál), takže „zakufrování" a asi dvaceti minutová ztráta při hledání žluté značky.... nálada na nule, jen malý kousek od psychického zhroucení ...po kilometru konečně fáborek, jdeme správně, vše je zachráněno!!! Jenže nebyl by to extrémní závod, trasa nás zavedla do lesa, kde nebylo po stezce ani památky… připadám si při hledání žlutých fáborků spíše jako houbař a né závodník, který má v co nejkratší době zdolat stanovenou vzdálenost… co když je to schválně přemýšlím, co když to tak Libor nastražil, ať si každý sáhne až na dno svých fyzických ale i psychických sil… ta představa: máš v nohách téměř devadesát kiláků, do cíle ti zbývá pár stovek metrů a ty se nemůžeš vymotat z toho prokletého lesa!!! V poslední chvíli přichází na pomoc spásná a chladnokrevná logika… nemá cenu křižovat les, jdu přímo do kopce bez ohledu na směr… konečně značka B7, nevím mám-li se radovat, nebo vztekat, chudák Verča, rezignovaně se drápe za mnou do toho krpálu a je evidentně zralá na Chocholouška . Asi sto metrů před vrcholem jde proti nám civilní turista.... s úsměvem praví ještě kousek a jste na vrcholu, nevnímám, kdybych měl po ruce zbraň, stalo by se nejspíš neštěstí ... konečně poslední vrchol na Javorovém, při značkovací kontrole se dozvídáme, že je před námi Katka Neumannová, nálada je u nás definitivně na bodě mrazu… je nám všechno jedno, již ani neběžíme, pak ale zavelel přece jen někde z hlubin pochroumané duše zazní hlas.... můžeme to dát alespoň pod 18 hodin, čas na sporttestrech ukauje v tu chvíli 17:57:20… znovu běžíme, vlastně nevím, zdali to ještě běh je, ale kolemjdoucí nás povzbuzují… makejte, ještě kousek a jste v cíli.... zajímavé; jak může slovo kousek nabrat v dané chvíli zcela jiný diametrální rozměr.... kokoti, jaký kousek? Jsou již slyšet hlasy moderátora v cílové zóně, ale cíl stále v nedohlednu… balíme to stopky nemilosrdně ukrajují poslední vteřiny 59 minuty… je konec, zoufalství zvítězilo před ohromnou vůli… do cíle se musí ještě asi třicet metrů do kopce, Verči se chce brečet, já jsem na infarkt, všichni kolem hecují dávej, dávej, poslední rovinu asi dvacet metrů znovu běžíme… již jen pro fotografy… v cíli Verču čekají rodiče a Péťa, já dostávám do ruky Birella, pocity jsou zvláštně smíšené, máme to za sebou, ale to zdržení v závěru nás stálo určitě bednu, honí se nám hlavou… proč nám to Libor udělal? Po chvíli přichází borec s mikrofonem a vyzvídá.... hezky si mu vyliju srdíčko, pak reklamní foto a rychle na seřadiště autobusů… honem pryč! Po příjezdu do Frenu nás pomalu dobíjejí endorfiny a nálada se začíná lepšit… co na tom, že nebude bedna, hlavně že to máme za sebou, ve zdraví a v celku slušném čase....... Jak příjemné bylo nedělní probuzení: mobil drnčí, volá Verča; víš co je nového? Máme první místo! Nechtěl jsem věřit, Katka šla nakonec hoby a původní informace o dvojici na prvním místě byla taky zkreslená, neboť to byli rovněž hobíci! Takže přece jen pár minut slávy na bedně před zaplněným náměstím, kamerami a fotografy.... tak takové to tedy bylo…. Nevím jak má parťačka, ale já se budu snažit B7 v roce 2012 nevynechat!!!
Tak čus Raduz

Další závody MBP

Propozice obou závodů naleznete v Propozicích.
10.09. Běh Chuchelnou, 15km
Web závodu: http://behchuchelnou.ic.cz/

17.09. Běh rodným krajem Emila Zátopka
Pozvánka LBK: http://labekl.blogspot.com/2011/09/pozvanka-na-beh-rodnym-krajem-emila.html
Web závodu: http://beh-roznov.koprivnice.org/?page_id=18
!!!Přihlášení do 12.9 platí startovné 150,- Kč, přihlášení v den závodu platí 200,- Kč!!!
Kromě hlavního závodu se uskuteční doprovodný program - Běh dětí městem Kopřivnice a Lidový běh. Pořadatelé zajistí na požádání i ubytování.

Beskydská sedmička

Stránky závodu, Fotky, Výsledky www.beskydskasedmicka.cz

Komentář na BezvaBěh www.bezvabeh.cz

Výběr z výsledků:
Výsledky níže nelze vzájemně srovnávat, obtížnost byla dvojí podle kategorie Sport a Hobby a důležité bylo i složení týmu. Čas jako první uvedený je mezičas na Lysé Hoře, druhý čas je cílový.

Kategorie sport - MČR dvojic pro rok 2011 – Sport měla 87 km a převýšení je 5302
BET Roman Baláž, Rostislav Filipec - Kategorie Sport mezi 40-50 muži, 07:49:12 13:41:15
VZS OVA Ostrava Jan Stoszek, Miroslav Letko - Kategorie Sport do 40-ti muži, 09:48:52 16:00:22
AO Kobeřice Veronika Jerglíková, MKSEITL Radovan Rudický - Kategorie Sport mezi 40-50 mix, 10:17:21 18:01:06
VZS OVA Denisa Krejčiříková, Ivona Krejčiříková - Kategorie Sport do 40-ti ženy, 10:42:42 18:12:48
Fryčovice Lenka Hájková, Radana Marková - Kategorie Sport mezi 40-50 ženy, 12:56:34 21:28:09
MKSEITL Danuše Škrdová, Dvorský Ladislav - Kategorie sport mezi 40-50 mix, 12:14:32 21:53:42

Kategorie hobby - Kategorie Hobby měla 83 km a převýšení je 4821 výškových metrů
MKSEITL Karel Sokol, Kolík Bohumín Anna Geletičová - Kategorie hobby mezi 40-50 mix, 12:36:38 20:26:54

MBP 2011 po 14. závodech

Tabulku s průběžným hodnocením poháru naleznete v záložce Výsledky.
Vladimír Pastrňák

Hrabovský půl maraton pro Bitalu a Pastorovou.

Dnes se běžel další závod zařazený do Moravskoslezského poháru, Hrabovský půl maraton. Ten se opět konal za teplého a slunečného počasí.
Na start se postavilo, tak jako v loňském roce, 77 startujících a z toho 23 členů našeho oddílu.
Velkým konkurentem Hrabovského půl maratonu je Beskydská sedmička, která byla včera odstartována. I na tomto závodu máme svoje zástupce.
Bitala hned od začátku šel do čela závodu a tak i doběhl do cíle za 1:14:38 hod., před polákem Wroblem 1:17:23 hod. Třetí doběhl Šindelek 1:19:49 hod..
V ženách v pohodě běžela naše Petra Pastorová. Celý závod běžela ze svým manželem Ríšou a tak také doběhli. Petra dosáhla času 1:33:04 hod., před Lídou Šokalovou a Karin Javorskou.
Z našich byl nejlepší Slowioczek Roman 1:24:39 hod. a svojí kategorii vyhrál. Prášil Víťa 1:25:04 hod. se umístil na třetím místě, Juřica Pavel 1:28:48 hod., Jorníček Petr 1:31:36 hod., Macků Jaroslav 1:32:34 hod., Pastor Richard 1:33:04 hod., Čech Zdeněk 1:53:22 hod., Wágnerová Lenka 1:55:06 hod. a umístila se na třetím místě.
Svozil Matěj, nejmladší startující. 1:57:22 hod., který celý závod běžel se svým otcem Liborem Svozilem 1:57:23 hod.. Magnusková Silvie 1:58:44 hod. se umístila na druhém místě v kategorii, Matysík Vladimír 1:58:58 hod.a Božová Věra 2:03:42 hod..

Nové oddílové průkazky

Máme oddílové průkazky. Radovanu Rudickému je zapotřebí dát fotku a 50,- Kč. Zatím je zhotoveno 7 průkazek. Těmito
průkazkami se můžete prokazovat hlavně v zahraničí, kde jim dělají problémy naše jména. Průkazku předložíte a
organizátoři si sami opíší potřebné údaje a vaše jméno bude uvedeno správně. Žádám všechny členy oddílu MK Seitl
Ostrava, aby si tuto průkazku nechali zhotovit.